Novela insolvenčního zákona v červenci 2024 prošla senátem beze změn a 23. července byla prezidentem finálně podepsána. Nastal tak čas na v pořadí již druhý článek v sérii, ve kterém shrneme očekávané dopady na věřitele s důrazem na jejich práva a aktivní roli v insolvenčních řízeních.

Shrnutí:

• celková návratnost z pohledávek se sníží. O kolik, to bude záležet na ambici a praxi dlužníků, soudů i správců. Předběžně očekáváme propady o třetinu až polovinu oproti aktuálním návratnostem
• dosavadní možnosti zasahování do průběhu insolvenčního řízení zůstaly nedotčeny. Věřitelé navíc dostali silnější páku v podobě prodloužení řízení až o rok  
• přiměřená snaha dlužníka dostala konkrétnější obrysy a několik sporných oblastí bylo kvantifikováno, což vytváří prostor pro větší homogenitu rozhodování a přístupu soudů
• dopad několika novinek, jako např. prověřovací a reportovací povinnosti správců, informační součinnost zaměstnavatelů a povinnost sociálního poradenství, je momentálně sporný a budeme je moci hodnotit až na základě reálné praxi

Pozitiva novely

Zvednutí hranice namítání u dlužníků, kteří si nepřiměřeně plní své povinnosti

Aktuálně směřuje více než 90% všech věřitelských zásahů a námitek do řízení, kde dlužník nabízí očekávanou návratnost méně než 30% za 5 let. Tato virtuální hranice vycházela ještě z minulého znění zákona a zároveň se nacházela blízko průměrné návratnosti na trhu pro nezajištěné věřitele. 

V praxi proto námitky do řízení nad touto hranicí byly málokdy úspěšné, většinou zamítnuty s ohledem na dostatečné plnění ze strany dlužníka, a většina věřitelů proto od nich upustila.

Novela se chce nově zaměřit na individuální možnosti plnění každého dlužníka zvlášť. Právě v tomto elementu vidíme prostor pro zvýšení hranice pro aktivní zásahy a očekáváme, že relevantní zásahy do jakýchkoliv řízení, kde dlužník nesplatí 100% svých závazků, budou mít podstatně vyšší míru úspěšnosti a přestanou být plošně zamítány.

Ponechání věřitelům všech aktuálních možností pro aktivní zasahování

Věřitelům zůstává prostor pro zasažení do vývoje řízení před schválením oddlužení, v jeho průběhu i na konci po zveřejnění konečné zprávy. Nejčastější námitky, tzn. námitky před schválením oddlužení podle par. 403, zůstaly nedotčeny, takže se věřitelé budou i nadále moci podílet na určení přiměřené snahy dlužníka. Při námitkách proti konečné zprávě byla dokonce prodloužena lhůta pro namítání, což dává věřitelům větší prostor pro analýzu dlužníkovy snahy během doby oddlužení.

Upřesnění neplnění povinností dlužníka a extra “páka” pro věřitele

Vítanou součástí novely je vymezení rozsahu neplnění povinností ze strany dlužníka, které dosud zůstávaly na individuálním posouzení správcem a soudcem. Typickým příkladem byly námitky v průběhu oddlužení, kdy dlužník plnil méně než bylo stanoveno ve „Správě pro oddlužení“. Dnes zákon přesně stanoví, co to nepřiměřený pokles je (25%+ snížení očekávaných splátek) a odstraňuje tím arbitrárnost při posuzování.

Očekáváme tím pádem výrazně omezení situací, kdy se dlužníkův příjem rapidně snížil v průběhu oddlužení nebo jeho darovací smlouva přestala být plněna krátce po schválení oddlužení.

K řešení problematických situací navíc věřitelé dostali extra páku v podobě apelu na proaktivní prodloužení trvání oddlužení ze strany dlužníka nebo apelu na prodloužení délky oddlužení soudem kvůli nepřiměřenému plnění. Věříme, že pro dlužníky vstupující do oddlužení s vidinou tříletého procesu bude potenciální prodloužení řízení silným motivátorem ke zvýšení snahy o přiměřené plnění.

Negativa novely

Snížení celkové návratnosti pro věřitele

Jedna z jistot schválené novely je pokles konečného plnění pro věřitele. Konkrétním číslům propadu v plnění se budeme věnovat v dalším článku, předběžně však můžeme očekávat podobnou skladbu dlužníků a jejich ambici o uspokojení věřitelů. V takovém případě by ztráta 24 měsíčních splátek srazila celkovou návratnost v průměru o cca. 10% až 12%, tzn. pokud se nezajištěnému věřiteli vracelo z portfolia insolvencí průměrně 35% za 5 let, od ponovelových oddlužení může očekávat návratnost 23% až 25% za 3 roky.

Zároveň ale nelze zapomínat na riziko, že individuální posuzování schopnosti splácet u každého dlužníka může vést i k průměrně nižším splátkám než tomu bylo doposud, zejména započteme-li vlivy rostoucích životních nákladů, a tím výraznějšímu snížení konečné návratnosti.

Dlouhodobé zvýšení počtu insolvenčních případů

Při poslední novele zákona v 2019 došlo k dočasnému, cca rok trvajícímu, nárůstu počtu oddlužení a zároveň i k poklesu očekávaného plnění pro věřitele. Tato fáze byla navyše spojena s dočasným snížením počtu insolvenčních návrhů a rovněž i zvýšení očekávaného plnění v období těsně před vstupem novely do platnosti. Tento úkaz připisujeme stavu, kdy méně solventní resp. více kalkulující dlužníci vyčkávali na lepší ponovelové podmínky.

Naopak do oddlužení podle starého zákona stále vstupovali dlužníci, kteří měli snahu o co nejvyšší možné uspokojení věřitelů a bezproblémový průběh insolvenčního řízení.

Stejnou situaci očekáváme i u této novely s tím rozdílem, že u předchozí novely bylo ve velké části případů stále výhodnější zůstat v exekuci. Aktuální novela se snaží tuto situaci odstranit a stimulovat mobilitu z exekucí do insolvencí. Proto očekáváme, že počty oddlužení se navýší dlouhodobě a nebude to jen časově omezený fenomén.

Otazníky novely

Flexibilita míry uspokojení

S ohledem na deklarovaný individuální přístup ke stanovení přiměřené míry uspokojení věřitelů není přesně definován postup stanovení přiměřenosti, kdy opět velká část bude závislá na insolvenčním správci a jeho osobním přístupu, dostupnosti a kvalitě tržních dat a časové dispozice k diskusi s dlužníkem příp. jeho zaměstnavatelem. Kromě samotného přístupu k nastavení iniciální míry uspokojení je otázkou, zda půjde o jednu statickou hodnotu definovanou před schválením nebo ji budou správci sledovat i během tří let oddlužování a v případě zásadní změny na trhu nebo zlepšení podmínek u dlužníka ji budou ochotni zvyšovat.

Zvýšené reportovací nároky na správce

S bodem výše souvisí i lepší informační podmínky pro věřitele, kdy by správci měli pravidelně podávat zprávy o oddlužení. Tato povinnost se s poslední novelou z roku 2019 vytratila a velká část správců podávala "Zprávu o průběhu oddlužení" pouze příležitostně (tj. cca. jednou za rok) nebo pouze na vyzvání soudu / věřitele. 

Rovněž by se měla zlepšit i komunikace se zaměstnavateli dlužníka, kteří by měli být součinní při hodnocení snahy svých zaměstnanců v insolvenci o maximalizaci svého příjmu a tím pádem i o uspokojení svých věřitelů. To, kde vidíme aktuální otazník je administrativní kapacita na straně správců i zaměstnavatelů, kteří za tuto extra práci nejsou ohodnoceni ani jinak motivováni, takže až praxe ukáže, jak se zlepší kvalita a dostupnost informací.

Uložení povinnosti dlužníkovi využít služeb odborného sociálního poradenství

Odborné sociální poradenství je dnes uloženo individuálně podle posouzení soudu. Z dat v ISIR vidíme, že se týká méně než každého padesátého dlužníka a typický rozsah uložené povinnosti je v rozmezí 20 až 30 hodin poradenství. Pokud by se tato povinnost měla uložit všem dlužníkům v insolvenci, což dnes znamená 15tis. až 20tis. lidí ročně, do budoucna pravděpodobně podstatně více, tak si neumíme představit, že by kapacity neziskového sektoru (a s nimi i rozpočet na tyto sociální výdaje) zvládly obsloužit byť jen zlomek tohoto počtu. 

Otazník vidíme proto ve dvou rovinách. Ta první se týká proveditelnosti sociálního poradenství na tak velké škále, kdy vidíme riziko, že se toto poradenství uchopí určitou formou masového přístupu formou obecných vzdělávacích materiálů nebo kurzů (v podobě knih, videí, aplikací, seminářů..). Tento přístup by tím pádem smazal jakýkoli dlouhodobější potenciální dopad sociálního poradenství, neboť efektivita takové formy dluhového poradenství je mizivá.

Druhá rovina jsou samotní poskytovatelé a zaměření sociálního poradenství. Pokud by se našli kapacity a rozpočty na individuální poradenství pro každého dlužníka, tak z aktuálních zkušeností se dlužníci se žádostí o toto poradenství obracejí na zavedené neziskové organizace nebo na sepisovatele jejich insolvenčních návrhů. Zde vidíme riziko, že by se pak takové poradenství mohlo místo systematického řešení dluhové situace zaměřit na anti věřitelské kroky a reakce na případné námitky a stížnosti ze strany věřitelů proti dlužníkům.

„Superpřednostní postavení“ a jiné zvýhodnění některých skupin věřitelů

Již dnes se v praxi setkáváme s problematickými oddluženími, kdy většina prostředků odtéká např. k uspokojení neplaceného výživného. To se ve většině případů vyplatí během prvních dvou až tří let a zbylé uspokojení, typicky už jen v jednotkách procent z dlužné částky, je hrazeno během zbývajícího období oddlužení nezajištěným věřitelům. Zde v kontextu zkrácení doby oddlužení vidíme zásadní problém, a to že nezajištěným věřitelům nezůstanou extra 2 až 3 roky nad rámec splácení přednostních pohledávek.

Naopak celé tři roky mohou být použity k uspokojení neplaceného výživného příp. jiných zapodstatových nákladů a nezajištěným věřitelům zůstane minimální plnění. Tato situace je o to rizikovější s ohledem na počet jednorodičovských domácností (cca 450tis. v ČR), kdy až 40% z nich nemá pravidelně hrazené výživné. Obdobné problémy lze očekávat i při situacích jako např. insolvenční návrh podaný v době přechodu na rodičovskou dovolenou. V takových případech může dojít ke 100% překryvu v trvání oddlužení a rodičovské dovolené, a dlužník se oddluží díky daru v minimální možné výši.

---------------------------------------------------------

Závěrem nevnímáme aktuální novelu zákona jako zásadní změnu pro aktivního věřitele, který vývoj svých pohledávek monitoruje a v případě problematických oddlužení do jednotlivých řízení i zasahuje. Text zákona umožňuje těmto věřitelům i nadále pokračovat v dosavadním monitoringu portfolia s tím, že se tento proces bude postupně učit a kalibrovat podle nově formující praxe a feedbacku ze soudů. Nehledě na to, stále nejefektivnější cesta pro věřitele, jak dosáhnout férovější návratnosti z pohledávky, zůstává apel na samotného dlužníka, který pod rizikem zrušení, nebo nově i prodloužení insolvence, často sám podniká nápravné kroky proaktivní i bez nařízení ze strany správce nebo soudu.

Mimo elementy aktivního řízení portfolia však věřitelé mohou očekávat zhoršení ekonomiky, kdy se zvedne počet insolvencí, a tím i administrativa s nimi spojená, a zároveň klesne návratnost.

‍