Dopad rostoucí výše nezabavitelné částky na splátky věřitelům

Shrnutí:

• Změny výše nezabavitelné částky v období mezi lety 2017 a 2020 nemají zásadní dopad na průměrnou částku vyplacenou nezajištěným věřitelům.
• Až 34 % dlužníků v oddlužení využívá darů od spřízněných osob v rámci plnění splátkového kalendáře.
• Nízká konzistence vyplňování údajů průběžných zpráv o oddlužení ze strany insolvenčních správců stěžuje věřitelům možnost pravidelné kontroly vývoje pohledávek v insolvenci.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

‍

Analýza:

V druhé části série o dopadech legislativních změn na český insolvenční trh jsme se zaměřili na dopad rostoucí výše nezabavitelné částky na splátky věřitelům v rámci plnění splátkového kalendáře. Toto téma je obzvlášť aktuální pro rok 2020, ve kterém dojde ke změně nezabavitelné částky až třikrát, a to 1.1., 1.4. a 1.7. V předešlých letech byla tato částka upravována pouze jednou ročně v návaznosti na změny výše životného minima a nákladů na bydlení. Výjimkou byl rok 2019, kdy navíc došlo i ke změně metody výpočtu nezabavitelné částky v rámci novely insolvenčního zákona č. 31/2019 sb..

Nezabavitelná částka představuje měsíční nepostižitelné minimum, které insolvenční správce nemá právo strhnout z dlužníkových příjmů. Tato částka se počítá z životního minima a normativních nákladů na bydlení. Její aktuální a historické hodnoty od 2017 jsou uvedeny níže:

Nezabavitelná částka je využívána zejména pro stanovení srážek z příjmů fyzických osob, které jsou distribuovány věřitelům a část je určena také na pokrytí nákladů insolvenčního správce.  

Zajímalo nás proto, jaký dopad měla konstantně rostoucí nezabavitelná částka na finální sumu přerozdělenou mezi nezajištěné věřitele. Pro tuto analýzu jsme využili dat získaných z průběžných zpráv o oddlužení zveřejněných v insolvenčním rejstříku pod názvem “Zpráva o plnění oddlužení”.  

‍

Pro ověření dopadu jsme zpracovali data z více než 71 000 průběžných zpráv zveřejněných v insolvenčního rejstříku mezi lety 2017 a 2020. Klíčovými informacemi pro tuto analýzu byli: výše (konečné) nezabavitelné částky, částka určená k přerozdělení a částka vyplacena věřitelům.

V grafu 1 je jasně viditelný trend rostoucí průměrné nezabavitelné částky odvozené z dlužníkova příjmu. Ta se začátkem roku 2017 pohybovala na úrovni 9 654 CZK, v roce 2020 pak přesáhla hranici téměř 12 500 CZK. V návaznosti na nárůst nezabavitelné částky jsme však pozorovali jenom zanedbatelné výkyvy v částkách určených k přerozdělení a na vyplácení věřitelům.

Průměrná částka k přerozdělení, tedy částka stržená z dlužníkova příjmu, ze které dochází jak k uspokojení věřitelů, tak k pokrytí nákladů insolvenčního správce, od roku 2017 stabilně fluktuuje v rozmezí cca. 1 000 CZK, a pohybuje se průměrně mezi 7 500 CZK až 8 700 CZK. Trend je jen mírně rostoucí, kdy se průměrná částka k přerozdělení zvedla z původních 7 528 CZK v 2017 na hodnotu přibližně 8 000 CZK začátkem roku 2018 a na této hodnotě zůstává až do roku 2020.

Fluktuace částky vyplacené věřitelům, tedy částky určené výhradně k uspokojení pohledávek vůči věřitelům je výraznější než u sumy k přerozdělení. V roce 2017 se tato hodnota pohybovala mezi 4 300 CZK a 6 000 CZK, s průměrem přibližně 5 500 CZK. Při pohledu na trend je opět pozorovatelný velmi mírný nárůst průměrné vyplacené částky na úroveň cca. 6 000 KČ v roku 2019, na které zůstává až do roku 2020.

Tento paradox, kdy nezabavitelná částka stoupá, ale spolu s ní mírně stoupá (nebo alespoň neklesá) i suma vyplacená věřitelům, je možné částečně vysvětlit tím, že velké množství dlužníků v oddlužení využívá darů od spřízněných osob. Z naší analýzy vyplynulo, že až 34 % dlužníků v pozorovaném období využila dar alespoň jednou v rámci plnění splátkového kalendáře.

Během analýzy částek vyplácených věřitelům jsme pozorovali značnou nekonzistentnost v plnění splátek. Typickým příkladem jsou:

Vysoké jednorázové dary ke konci oddlužení

Tahle situace je charakteristická nízkými měsíčními splátkami v poměru k celkové dlužné částce, které trvají několik měsíců až let, a jsou následovány vysokým darem za účelem splnění oddlužení. Obrázek 1 pochází přímo z ISIR a zachycuje nedávnou insolvenci, kdy dlužník pravidelně odvádí stabilní částku několik tisíc CZK, aby pak po 1 až 2 letech ukončil oddlužení prostřednictvím daru ve výši přes půl milionu CZK.

‍

Nestabilní splátky

I při stabilním příjmu dlužníka je suma k přerozdělení každý měsíc jiná, přičemž kolísá od 0 až po několik tisíc nebo dokonce desítek tisíc CZK. Samotná suma určená pro distribuci věřitelům je ještě méně předvídatelná a její výše závisí od parametrů mimo dosahu věřitelů. Tahle situace je zachycena na obrázku 2, kde ze stejného příjmu dlužníka je odváděná stabilní částka (řádek “Postižitelné”), ale suma k přerozdělení kolísá každý měsíc od 0 do cca. 5 601 CZK, přičemž suma k vyplacení nezajištěným věřitelům byla nenulová pouze v dubnu 2019.

‍

Z analyzovaných dat vyplývá, že rostoucí nezabavitelná částka neměla mezi lety 2017 a 2020 výrazný dopad na průměrnou výši částky určené k uspokojení pohledávek vůči věřitelům. Tento stav se však může lehce změnit, a to zejména vlivem stále výraznějších nárůstu nezabavitelné částky a také krizí způsobenou Covid-19 nákazou. Proto budeme sledovat další vývoj v návratnosti pohledávek, a to samé doporučujeme dělat věřitelům na jejich vlastních portfoliích.

‍

Kvalita dat v insolvenčních dokumentech

Další problém, na který jsme během analýzy natrefili byla neúplnost údajů v průběžných zprávách. Například v až 44 % případů chyběla, resp. byla uvedena výše příjmu 0 CZK, i když z ostatních hodnot bylo zjevné, že dlužník ten měsíc příjem měl.

Podle vyhlášky č. 121/2019 Sb. mají insolvenční správci povinnost získávat informace k výši příjmů dlužníka (§15) a zveřejňovat zprávy o postupu insolvenčního řízení vhodným způsobem pro věřitele (§13).  Podle dat dostupných v insolvenčním rejstříku se zdají být tyto podmínky splněny jenom částečně.

Oba zmíněné trendy, a to vyplněnost dokumentů a nekonzistentnost plnění splátek, znesnadňují věřitelům a jiným zúčastněným osobám možnost kontrolovat vývoj pohledávek přihlášených v insolvenčním řízení a také dělat jakékoliv statistické predikce návratnosti pohledávek.  

Ke zlepšení situace by proto mohla přispět i koordinovaná snaha věřitelů, která by vytvořila tlak na vyšší kvalitu a konzistenci vyplnění klíčových údajů.

Závěr:

Pokud Vás toto téma zajímá, budeme rádi, když se nám ozvete ať už se zpětnou vazbou nebo otázkami na bohdan@rekenber.cz. Tohle je v pořadí druhý článek o změnách na insolvenčním trhu a pokud hledáte informace o dopadech novely insolvenčního zákona z léta 2019 a “Lex Covid”, doporučujeme podívat se také na náš předešlý článek dostupný na tomhle odkazu.

‍